Armáda

10. listopadu 2007 v 10:07 |  SPOLEČNOST
Egypťané byli založením spíš rolníci než válečníci, ale aby uchránili sklizeň v deltě před výboji asijských národů nebo před Libyjci na západě, museli brzy vytvořit vlastní armádu, která se postupně stala zcela profesionální.

Budoucí důstojníci se rekrutovali z nižší a střední vrchnosti, pěšáci pak pocházeli z nejchudších tříd. Vojáci byli odměňováni v naturáliích - odměnou vojákům byla půda a pouze členové královské gardy pobírali "příplatek" ve formě masa a obilí. Povolání vojáka se často dědilo z otce na syna. S nástupem 18. dynastie se do armády začali dostávat také cizinci, protože se Egypťané od tohoto povolání stále více odvraceli.
Za vlády Ramessovců se vojsko skládalo z pěchoty a vozby. V období Staré říše a také ještě v období Střední říše bylo vybavení vojáků velice primitivní - těžkooděnci měli dřevěný štít potažený volskou kůží, kopí s měděným hrotem a meč. Ostatní pěšáci měli pouze bederní pás a ze zbraní jednoduchý luk a šípy z netvrzeného bronzu. Jednoduché luky se používaly do konce 18. dynastie, kdy je nahradily luky trojúhelníkové. Ty se snadněji vyráběly ve velkém množství a byly lépe ovladatelné.
Lepší vojenská technika se do Egypta dostala díky výbojům Hyksósů. Díky nim Egypťané poznali koně a bojové vozy. V období Nové říše převzali egyptští vojáci řadu novinek z jejich výzbroje i výstroje. Ze zbraní se jednalo například o trojúhelníkový luk, zahnutý meč, tzv. "Syrské háky" se objevily za Thutmose III., z výstroje o helmici a kroužkovou zbroj. Ta se skládala z vesty s krátkými rukávy pošité kovovými plátky. Postupně se zlepšovali také jejich bronzové zbraně díky lepšímu poměru cínu a mědi. V boji zblízka používali sekeru se zakřivenou čepelí, primitivní palici s kamennou hlavicí a dýky.
Pěchota
Šat egyptského vojáka, netísnící tělo a popřávající mu zcela volného pohybu, jeho dokonalé zbraně a výcvik činily z něj bojovníka, jemuž se nemohl vyrovnat ani kterýkoli voják asijský ani africký. V závěru předdynastické éry byly vybaveny armády palicemi (sekerami) s kamennou hlavicí hruškovitého nebo diskovitého tvaru a také házecími holemi. Luk byl původně jednoduchý (ratiště bylo ohnuto nad ohněm), od počátku dynastické doby i složený (vedle dřevěných částí i části rohů antilop). Lučištníci- 11.století př. n. l.Ozbrojeni byli kromě luků i praky- lehká pěchota (ovykle ji tvořili elitní núbijští bojovníci). Dále kopími, kyji, sekerami, dýkami a popřípadě meči (ty používali pouze urození)- těžka pěchota.
Egyptská armáda
Ukázka boje pěchoty
Vozatajstvo
Vynález vozu přinesl do vedení boje nový prvek. Vozy se pohybovaly po bojišti volněji než málo hybná pěchota, byly rychlejší, vládly větší údernou silou. Bojovníci na vozech využívali výhody krytého a výše postaveného postavení, bojovali shora dolů. Z větší výšky měli lepší přehled přes hlavy pěchoty, také kopím dohodili dále a psychologický efekt valícího se vozu byl rovněž nepřehlédnutelný.
Loďstvo
Zvláštních válečných lodí Egypťané až do Nové říše neznali. Lodi, jichž k boji používali byly obyčejné dopravní lodě. Veslaři byli kryti proti střelám prkny nad palubními boky tak umístěnými, že mezi nimi a okrajem paluby zůstala štěrbina dosti široká pro vesla. Hlavní předností egyptských válečných lodí před dopravními bylo jejich mužstvo vynikající silou, výcvikem a kázní.
Egyptské lodi měli jména jako Divoký býk, na přídi nesly hlavu lva požírajícího nepřátele. Námořníci měli statut prostých vojáků pozemní armády. Vyšší důstojníci byli postavení pod velení admirála, který byl podřízen cetejovi (vezírovi). Taktika námořnictva za Nové říše spočívala v tom že: jeden muž z posádky měl rozhodující úlohu - byl prakovník. Jeho úkolem bylo srazit stěžeň nepřátelského plavidla, zatímco egyptští lučištníci zasypávali šípy protivníka. Poté co se lodě k sobě přiblížily došlo na pěchotu.
námořní loď
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama